Windows sice nebyl první, kdo použil okna, ale v každém případě tu byl ještě Linux, na kterého obsluhu potřeboval běžný člověk deset let vysokých škol. Okna byla jednodušší na obsluhu a také o hodně přívětivější k uživateli. Bylo to vlastně takové zaměření na ty, kteří by také počítač rádi, ale neměli možnost se naučit něco v Linuxu. Tedy, přesněji, obsluhu z příkazové řádky. Takto mohl obsluhovat programy kdekdo, a ještě si k tomu pouštět hudbu. V jednoduchosti je krása a je škoda, že Linux tento trend tak drobátko podcenil. Složité práce s ovládacím řádkem nepřinesla nějak oslňující úspěch.

Kdo by se chtěl učit práci s konzolou, když to měl krásně jednoduché. Zapnul počítač a mohl začít dělat. Možná i proto se zde objevil Linux Zorin a uživatelé hlásili, že je skvělý. Jenže pak se začaly objevovat nedostatky, které nikdo neřešil, a navíc přišly potíže s aktualizací MESA 3 D či grubu. Co je však na tomto tvrzení pravdy se už dnes asi nedozvíme. Proto se objevil další systém, který používám i já a jsem vcelku spokojená. Není nač nadávat. Zatím. Je to Linux Mint. Ještě předtím jsem testovala MX. Nebyl také špatný, dokonce běhal svižněji, ale pro toho, kde nemá čas nebo neumí si jej přizpůsobit, bude asi krapítek „neohrabaný“.

Tím jej ovšem neodsuzuji k zániku, to v žádném případě určitě se němu ještě vrátím. Zatím mi však Mint prostě vyhovuje více. Pokud vám jde třeba jen o psaní textů a k tomu poslech hudby, nebudete mít absolutně žádný problém. Na psaní textu je tam Libre Office a na hudbu je tam více přehrávačů. Já však doinstalovala ten, na která jsem zvyklá a mám ho ráda, totiž Ruské AIMP. Je tam samozřejmě i soft na přehrávání videa, na ten jsem však ještě neměla čas, protože filmy zase tak nějak moc nesleduji. Pokud tedy hledáte alternativu drahých Windows, vyzkoušejte onen Linux Mint.