Když se řekne cestování, tak co si pod tím představíte? Já si ihned vzpomenu na to, když jsem se sourozenci a také s otcem byla poprvé na dovolené a byla to Itálie a Sardinie. A musím uznat, že Sardinie je opravdu nádherné místo. Je to opravdu krásný italský stát, kde se mi líbilo opravdu ze všeho nejvíce. Sice jsem už předtím byla dvakrát v Polsku a jednou v Německu, ale takové cestování se mi vůbec moc nelíbilo. A věřte mi nebo ne, ale podle mého názoru se opravdu každému dítěti líbí hlavně takové cestování, kde je moře anebo nějaká dětská zábava. Myslím tím například třeba Disneyland anebo zoologická zahrada.

Tyto věci mám také moc ráda, ale řeknu vám, že moři se asi nikdo a nic nevyrovná. Moře miluji a jsem ráda, že jsem tam s rodiči jezdili také velice často. Jenomže od té doby, co se naši rodiče rozvedli a neměli se vůbec rádi, tak jsme k moři jezdili, buďto jenom s maminkou anebo také s otcem. S maminkou jsme taky jezdili hodně často do Chorvatska nebo do Německa, ale s otcem jsme byli už dvakrát na Sardinii a musím uznat, že je to opravdu ráj na zemi. Také se nám líbilo jako sourozencům, že jsme jeli na lodi. Byl to opravdu veliký trajekt, kde jsem byla poprvé.

Také musím ale říct, že toto cestování není tak úplně jednoduché, jak si mnoho lidí myslí. Protože pokud máte mořskou nemoc a houpe se s vámi loď, tak je to potom opravdu katastrofální. Mně bylo asi dvanáct let, když jsem potom asi šest hodin z dvanácti hodin jízdy trajektem proležela někde na zemi u toalety, protože mi bylo stále tak moc špatně, že jsem si ani jízdu trajektem moc neužila. Otec se smál, měl z toho srandu, ale později i on začal mít mořskou nemoc. Takže já jsem si potom posledních šest hodin na trajektu velice užívala, zatímco otec zase byl v křečích a byl úplně zelenomodrý. Cestování mě ale neopustilo a baví mě dál.